Ubytování  průměrně (2,4/5)

Hotel Slezský dům, pokoj ve 2. patře, 63 schodů, bez výtahu, čistý, s dostačující kapacitou úložných prostor, příjemný, chybí normální stůl. Chápu, že do malého pokojíku s dvěma postelemi, křesly, skříní a nízkým stolkem se stůl s běžnou výškou a normální židle nevejde, ale nutit hosty, aby za takových podmínek luštili křížovku vleže...

Potěšila rychlovarná konvice a hrníčky.

Strava a stravování  průměrně (2/5)

Všeho hojnost a chutné, ale personál vám buď bere zpřed úst talíř, ledva položíte příbor, nebo naopak usedáte k neuklizenému stolu. Na začátku provozní doby jsou obsazeny všechny stoly, není si kam sednout, takže stojíte u bufetu s talířem a marně se rozhlížíte kolem. Jiní hosté sedí u stolu sami - a přesto jsou ochotni tvrdit, že další tři místa jsou obsazena. Personál přihlíží. Na konci provozní doby vás naopak nevybíravě vyzve, abyste opustili jídelnu, ačkoli máte na talíři poslední dvě sousta - vrchol arogance a neúcty k platícímu klientovi!

Vybavení, služby a personál hotelu  průměrně (1,7/5)

Na žádné služby jsem nenarazila. Při procesu ubytování jsem na recepci strávila 57 minut stojíc ve frontě. Obsazeno bylo jedno pracoviště ze dvou. O další půl hodiny později byl zástup nešťastníků domáhajících se ubytování dvakrát tak dlouhý. Jestli neumřeli, přešlapují tam dodnes... Přestože jsem se formálně ubytovala, na klíč od pokoje jsem čekala další hodinu. Měla jsem sto chutí to vzdát.

Pěkná a příjemná byla honba za pokladem, jejíž obě trasy jsem si prošla, pochopitelně bez nároku na plyšáčky.

Lázeňské služby  průměrně (1,9/5)

Někteří zaměstnanci byli velmi milí a empatičtí, jiní ne. Jednou se mi stalo, že jsem se mírně opozdila (informačním cedulí v Letních lázních jsem prostě neporozuměla). Usedla jsem na chodbičce na nepohodlnou židli a čekala a čekala téměř deset minut.. Paní masérka přišla odněkud zvenčí a nevybíravě mě sjela, že mám chodit o pět minut dřív (své zpoždění taktně přešla). Když jsme se omluvila s tím, protože jsme měla potíže s hledáním dané prostory, odprskla, že jsem si to měla zjistit dřív! Tím společenskou konverzaci mezi námi považovala za ukončenou. Chování hodné dozorkyní v lágru jsem u personálu zaznamenala i směrem k jiným klientům.

Dodnes jsem nepochopila půlhodinový monolog pana nutričního terapeuta.

Při cvičení v bazénu nepřišla cvičitelka, což považuji za podstatnou vadu. Místo suplování, které by zvládl myslím každý, nám pustili bublinky. Ještě nám mohli hodit míček a kachničku.

Jsou-li někteří zaměstnanci vstřícní a příjemní, přece stačí jeden mimoň - a práce těch prvních je rázem v háji.

Okolí hotelu  průměrně (3,8/5)

Chápu, že památkáři nepovolí jinou úpravu komunikací než žulové kostičky. Pod ty je ale nutno udělat podklad, který vydrží zatížení dopravou. Asfaltový "povrch" v okolí hotelu Slezský dům by měli památkáři také přibrat do péče, neboť pamatuje epochu, v níž se vrásnil Praděd.

Ještě že jsem neposlechla rady přítelkyň, že si mám vzít na korzování střevíčky!

V době mé návštěvy se měnily lavičky, takže v podstatné části lázní jste si mohli sednout tak na obrubník, byl-li tam jaký.

Celkový dojem  průměrně (1,7/5)

Lázeňskou léčbu mi doporučovali lékaři (dechová nedostatečnost, pohybový aparát), takže jsem chtěla na jeden týden nejprve zkusit, jak to v lázních chodí. Zjistila jsem, že do kopce a po schodech s hodinovými pauzami mezi jídlem a procedurami. Celou dobu jsem tedy strávila lítáním z kopce do kopce, čekáním v chodbách a posedáváním v pokoji. Větší opruz jsem zažila jen v dobách svého dětství na pionýrském táboře.